Zvláště chráněná území v okrese Tábor

Oblasti :

1. Přírodní rezervace "Borkovická blata"
2. Přírodní památka "Černická obora"
3. Přírodní památka "Černýšovické jalovce"
4. Přírodní památka "Doubí u Žíšova"
5. Přírodní rezervace "Dráchovské tůně"
6. Přírodní památka "Farářský rybník"
7. Přírodní památka "Granátová skála"
8. Přírodní památka "Hroby"
9. Přírodní rezervace "Choustník"
10. Národní přírodní památka "Chýnovská jeskyně"
11. Přírodní památka "Jesení"
12. Přírodní rezervace "Kladrubská hora"
13. Přírodní památka "Kozlov"
14. Přírodní rezervace "Kozohlůdky"
15. Přírodní památka "Kutiny"
16. Národní přírodní památka "Luční"
17. Přírodní památka "Luna"
18. Přírodní památka "Markéta"
19. Přírodní památka "Nový rybník u Soběslavi"
20. Národní přírodní památka "Stročov"
21. Přírodní památka "Stříbrná Huť"
22. Přírodní památka "Vlásenický potok"
23. Přírodní památka "Zeman"
24. Přírodní památka "Židova strouha"
25. Chráněná krajinná oblast a biosférická rezervaceTřeboňsko
26. Přírodní rezervace "Horusická blata"
27. Přírodní památka "Kozí vršek"
28. Přírodní rezervace "Pískový přesyp u Vlkova"
29. Přírodní rezervace "Rod"
30. Národní přírodní rezervace "Ruda"



Přírodní rezervace "Borkovická blata":

je poslední zbytek blatkového boru v oblasti rašelinišť severního výběžku Třeboňské pánve, zasahujícího do oblasti obce Borkovice v okrese Tábor. Rezervace vznikla v roce 1980 na rozloze 54,64 ha. V r. 2000 byla rozšířena na sousední vytěžené plochy, které začaly pomalu regenerovat a její současná výměra činí 91,10 ha. Území se nachází v k.ú. Borkovice na jeho severním okraji. Na přístupné části rezervace probíhá část naučné stezky se stejným názvem "Borkovická blata", která seznamuje návštěvníky jednak s kulturní historií blat, ale především s historií blatské přírody a jejím využitím. V rezervaci je možno spatřit porosty borovice blatky (Pinus rotundata) s podrostem rojovníku bahenního (Ledum palustre), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) a brusnice brusinky (Rhodococcum vitis-idaea). Na otevřených plochách s rašeliníkem (Sphagnum sp.) se vyskytuje masožravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) a klikva bahenní - žoravina (Oxycoccus palustris). V několika málo tůních lze nalézt další masožravou rostlinu, vzácnou bublinatku jižní (Utricularia australis). V nepřístupné části rezervace se nachází poměrně bohaté porosty plavuně vidlačky (Lycopodium clavatum). Z živočichů zde žije zmije obecná (Vipera berus), řada běžných druhů ptáků, jako např. sýkory (Parus sp.), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), strnad obecný (Emberiza citrinella), strakapoud velký (Dendrocopos major) a také zde byl několikrát pozorován jeřábek obecný (Tetrastes bonasia). Nově byl potvrzen i výskyt lelka lesního (Caprimulgus europaeus). Nepřístupná část rezervace je silně poškozena a značná část stromů zde usychá. Z tohoto důvodu zde bylo započato se zásahy, které mají za cíl zvýšit hladinu spodní vody a podpořit obnovu blatkového boru. Byly zahrnuty odvodňovací stoky a založen klonový semenný sad borovice blatky, kde bude získáváno autochtonní osivo a následně sáď, která bude v rezervaci použita pro vylepšení nejhorších částí. V nově vyhlášené části začíná místy regenerovat porost borovice blatky, šíří se zde rojovník bahenní, byla zde nalezena populace kapradě hřebenité, silná je i populace rosnatky okrouhlolisté. Lokalita je i významným biotopem řady druhů vážek, z nichž některé jsou celoevropsky ohrožené. Na konci roku 2000 byl proveden poměrně rozsáhlý asanační zásah, kdy byly zahrnuty veškeré odvodňovací stoky a značná část území byla zaplavena vodou. Tento zásah by měl zlepšit vodní režim území a umožnit regeneraci rašeliniště. V r. 1999 zde byl uměle vysazena na nově rozšířené části, kde se zmlazuje borovice blatka masožravá tučnice Kanadská(?).
Rezervace je přístupná pouze v části, kde probíhá naučná stezka.

Přírodní památka "Černická obora":

byla vyhlášena v r. 1933 a její výměra činí 8,86 ha. Nachází se u loveckého zámečku a bývalé hájenky (dnes zázemí golfového hřiště) Černice nedaleko Sudoměřic u Bechyně. Je to patrně nejstarší chráněné území v okrese Tábor, neboť bylo chráněno vlastníkem pozemku již od r. 1880. Jedná se o starý porost borovice lesní (Pinus silvestris), dubu letního (Quercus robur) a jedle bělokoré (Abies alba) s bohatým podrostem habru obecného (Carpinus betulus) v jižní části území. Památka je součástí přírodního parku stejného názvu. Lokalita je zajímavá především z entomologického hlediska - řád dvoukřídlí a brouci. Z tohoto důvodu je zde minimálně odstraňováno staré dřevo z padlých stromů. V současné době jsou již porosty borovice lesní přestárlé a napadené ohňovcem. Jejich obnova je silně problematická, neboť přestávají plodit a případný sběr osiva je již znemožněn stavem stromů.
Pozemek je v soukromém vlastnictví a přístup je pouze po lesní účelové komunikaci.

Přírodní památka "Černýšovické jalovce":

byla vyhlášena v r. 1988 na ploše 1,16 ha. Leží vpravo od komunikace Černýšovice - Bechyňská Smoleč. Je tvořena prolukou v pruhu lesa, která vznikla v důsledku vedení VN elektrické energie. V této proluce roste silná populace sloupovité formy jalovce obecného (Juniperus comunis). V okrajových partiích se nachází jalovec v podrostu lesa dosud v klasické "rozklesané" podobě. Území je silně zabuřeňováno v důsledku splachu živin z okolních polí. Jednou z nejvhodnějších forem ochrany jalovcových ploch je pastva ovcí, která zde je však problematická z důvodu odlehlosti území a jeho zamokření. Jalovce se na otevřené ploše velmi špatně rozmnožují v důsledku výše zmíněného zabuřenění. Jediná obnova je zaznamenána pouze na plochách, kde byly v minulosti páleny náletové dřeviny v rámci managementu tohoto území. Byla snaha omezit zabuřenění výsadbou borovice lesní, která by následně po uchycení rostlinek jalovce byla odstraněna, tento záměr se však pro značné zamokření nezdařil a proto je záměr pokusit se obnovovat porost jalovců "výsevem jalovčinek" do ploch po pálení vysekané buřeně.
Památka je volně přístupná za podmínky nepoškozování území.

Přírodní památka “Doubí u Žíšova“:

byla zřízena v r. 1956. Je to malý zbytek lužního lesa na levém břehu Lužnice pod městem Veselí n/Lužnicí, který byl v minulosti periodicky zaplavován. Dokladem o tom jsou i zbytky tůní v okolí, které se dosud zachovaly. Porost je tvořen převážně dubem letním (Quercus robur) s příměsí břízy bělokoré (Betula pendula), břízy pýřité (Betula pubescens) a topolu osiky (Populus tremula). V podrostu je možno spatřit v časném jaru ohroženou sněženku předjarní (Galanthus nivalis) a od zač. července též ojedinělé rostliny jiného ohroženého druhu - lilie zlatohlavé (Lilium martagon). V minulosti zde byl zaznamenán také výskyt silně ohroženého hvozdíku pyšného (Dianthus superbus) a kosatce sibiřského (Iris sibirica), v současnosti však bohužel zde již tyto druhy chybí.
Památka je volně přístupná za podmínky nepoškozování území.

Přírodní rezervace "Dráchovské tůně":

byla vyhlášena v r. 1996. Jedná se o část dosud zachovalé údolní nivy řeky Lužnice severně od obce Dráchov v okrese Tábor, který se "nepodařilo" zastavět chatami, popř. přeměnit na intenzivní zemědělskou půdu melioračními zásahy, přestože se zde zemědělsky hospodařilo. Rezervace se nachází na levém břehu Lužnice v k.ú. Dráchov těsně pod obcí. Zahrnuje údolní nivu řeky s několika tůněmi a slepým ramenem, ve kterých se nachází v květnu až červnu bohaté porosty bíle kvetoucího ohroženého druhu - žebratky bahenní (Hottonia palustris). Ty jsou později vystřídány stulíkem žlutým (Nuphar lutea). Tůně jsou částečně obklopeny polointenzivními loukami, pravidelně sklízenými, částečně pak mokřady s porosty tavolníku vrbolistého (Spiraea salicifolia), olešníku kmínolistého (Selinum carvifolia), smldníku bahenního (Peucedanum palustre), třtiny šedavé (Calamagrostis canescens), vysokých ostřic atd.. Roste zde i silně ohrožený druh, bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora). Na západní straně rezervace roste na vyvýšeném břehu další ohrožený druh, tolie bahenní (Parnassia palustris). V území je několik remízů, tvořených především dubem letním (Quecus robur), břízou bělokorou (Betula pendula), vrbou jívou (Salix caprea), vrbou popelavou (Salix cinerea), topolem osikou (Populus tremula) atd.. Z ptáků lze spatřit např. moudivláčka lužního (Remis pendulinus), jež zde poslední dobou i pravidelně hnízdí a jeho mistrovská hnízda je možno nalézt na stromech zvláště po opadu listí, kdy se stávají nápadná. V tůních hnízdí potápka malá (Podiceps ruficolis) a kachna divoká (Anas platyrhynchos), v mokřadech a na okrajích tůní pak strnad rákosní (Emberiza schoeniclus), cvrčilka zelená (Locustella naevia), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis) a rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus). Často sem zalétá na lov čáp bílý (Ciconia ciconia) ze svého hnízdiště v Soběslavi a Dráchově, moták pochop (Circus arundinaceus) či volavka popelavá (Ardea cinerea). Občas lze spatřit i vzácného luňáka červeného (Milvus milvus) či kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax). Břehové porosty řeky jsou domovem žluvy hajní (Oriolus oriolus) a na břehu Lužnice lze občas spatřit i skluz vydry říční (Lutra lutra). Polointenzivní louky jsou též významnou lokalitou i pro obojživelníky, kteří zde nachází vhodné podmínky pro rozmnožování díky drobným depresím, které jsou v jarním období zaplavené vodou. Tůně tvoří biotop i řadě druhů vážek, z nichž některé jsou celoevropsky ohrožené.
Rezervace je volně přístupná za podmínky nepoškozování území.

Přírodní památka "Farářský rybník":

byla vyhlášena v r. 1988 na ploše stejnojmenného rybníka o výměře 6,79 ha. Území leží vedle komunikace Veselí n/L. - Drahov, téměř na hranici CHKO Třeboňsko. Předmětem ochrany je porost leknínu bílého (Nymphaea alba), který se velmi podobá dalšímu, běžnějšímu druhu, leknínu bělostnému. Na rybníku lze spatřit dále některé běžné druhy ptáků vázaných na vodu, jako je polák chocholačka (Aythya fuligula), polák velký (Aythya ferina), kachna divoká (Anas platyrhynchos), potápka roháč (Podiceps cristatus), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus). Rybník sám je využíván k rybářskému hospodaření a toto je zatím omezeno pouze v těch zásazích, které by mohly přímo ohrozit předmět ochrany (např. vyhrnování, letnění ap.). V rámci plánu péče se projednává další omezení rybářského hospodaření, zejména hnojení a výše nasazované rybí obsádky. Tím by se zvýšila kvalita vody a rybník by se stal atraktivnější především pro vodní ptactvo.

Přírodní památka "Granátová skála":

byla vyhlášena v r. 1940 na ploše 0,14 ha. Tato geologická lokalita se nachází se přímo v městě Tábor na pravém břehu Lužnice u starého mostu na Čelkovice pod kostelem sv. Jakuba. Jedná se o ortorulový migmatický (vyvřelý) masív bohatě prostoupený tmavými českými granáty (jedná se o odrůdu almandin), které jsou poměrně výrazné a velké. Krystaly jsou však samy o sobě rozpadavé a nehodí se na výrobu šperků. Původně byl tento masív mnohem větší, ale úpravou cesty a těžbou jako stavební kámen byl v minulosti tento masív zredukován a zůstal pouze tento jediný balvan.
Památka je volně přístupná za podmínky nepoškozování území.

Přírodní památka "Hroby":

byla vyhlášena v r. 1990 na ploše 0,14 ha. Název území je převzat z názvu sousední obce Hroby ve východní části okresu Tábor. Jedná se o zbytek staré úvozové štětované cesty, kde se nachází porost hořečku českého (Gentianella bohemica), rostoucí v krátkostébelných společenstvech suchých stanovišť. Z dalších druhů lze jmenovat světlík lékařský (Euphrasia rostkoviana), hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides), vítod hořký (Polygala amara), zdravínek jarní (Odontites verna), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), protěžec lesní (Omalotheca sylvatica), dětel kaštanový (Chrysaspis spadicea) a další - celkem dosud zjištěno přes 60 druhů rostlin. Hořeček český zde roste v poměrně bohaté populaci několika stovek jedinců. Jeho přežívání však závisí na specifických zásazích do území, které respektují potřeby druhu. V roce 2000 zde byla objevena v rámci inventarizačního průzkumu malá populace kapradinky vratičky měsíční (Botrychium lunaria) - cca 30 ex.
Památka je volně přístupná za podmínky nepoškozování území.

Přírodní rezervace "Choustník":

byla vyhlášena v r. 1926 na ploše 6,39 ha v r.1949 byla rozšířena na plochu 9,90 ha. Rezervace zahrnuje skalnatý suťový hřeben stejnojmenné hory tyčící se nad obcí Choustník v jihovýchodní části okresu, který je porostlý javorem klenem (Acer pseudoplatanus), dubem letním (Quercus robur), lípou malolistou (Tilia cordata), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), smrkem ztepilým (Picea abies) a jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia) s přechodem do bohaté bučiny. Součástí rezervace je i zbytek středověkého hradu, který je chráněný památkovým úřadem. Skalní město rezervace slouží příležitostně k horolezeckému výcviku na základě uděleného povolení. Porosty na vrcholové části však v poslední době začínají prosychat a není dosud zcela objasněna příčina tohoto jevu. Předmětem ochrany je výše zmíněný lesní porost spolu s geologickým útvarem skalního města. V minulosti zde byl nalezen jeden z našich největších brouků, střevlík kožitý (Carabus coriaceus). Jeho výskyt v současnosti však nebyl již potvrzen. Z dalších živočichů se zde vyskytují běžné lesní druhy ptáků, jako je holub hřivnáč (Columba palumbus), brhlík lesní (Sitta europaea), červenka obecná (Erithacus rubecula), běžné druhy sýkor (Parus sp.) a další. V r. 2000 zde byl v rámci průzkumu ptactva Táborska objeven holub doupňák (Columba oenas) a v r. 2001 prokázané již hnízdění min. 2 párů. Z botanických zajímavostí zde v minulosti byl nalezen např. lýkovec jedovatý a zimolez černý, dřípatka horská, vranní oko čtyřlisté (Hnízdo 1948), které se místy uchovaly i dodnes.
Rezervace je volně přístupná za podmínky nepoškozování území.

Národní přírodní památka "Chýnovská jeskyně":

byla vyhlášena r. 1949 na výměře 0,9 ha (pozemek u vstupu do jeskyně). Předmětem ochrany je jeskyně vytvořená v dolomitickém vápenci zbarveném sloučeninami železa a manganu a s vložkami amfibolitů. Jeskyně byla objevena v r. 1863 Vojtěchem Rytířem. Lokalita je velmi zajímavá geologickou stavbou a výskytem vzácných minerálů. V nedávné minulosti byl celý prostor jeskyně vyčištěn a zrestaurováno osvětlení, čímž vynikla nádherná barevná výzdoba této jeskyně, které zcela chybí krápníky. Unikátnost jeskyně spočívá právě v prostředí, ve kterém se vytvořila, tj. v dolomitických vápencích (čili mramorech). Ty jsou tvrdší něž čistý vápenec a pomaleji se rozpouštějí. Proto nevznikají krápníky, ale tento "nedostatek" je plně kompenzován barevností stěn a jejich morfologickým utvářením. V jeskyni je řada "obřích hrnců" vzniklých činností vodních vírů (mezi nejkrásnější patří např. "Purkyňovo oko") či různě vymodelovaných útvarů, nazvaných dle tvaru např. "Drak", "Záhořovo lože" apod.. Nejníže položené místo v přístupné části jekyně je tzv. Purkyňovo jezírko, které leží 45 metrů pod povrchem. Barevně nejkrásnější prostor v jeskyni se nazývá "kaple sv. Vojtěcha". Správa tohoto území spadá pod Správu jeskyní ČR při Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR - Správa Chýnovské jeskyně, která zajišťuje jak management, tak i průvodcovskou činnost. Majetkoprávní vztahy ohledně vlastnictví jeskyně byly na konci r. 2000 konečně dořešeny a vlastníkem jeskyně je na základě soudního rozhodnutí ČR.
Přístup do jeskyně je povolen na základě návštěvního řádu. Doba provozu je řízena Správou Chýnovské jeskyně.

Přírodní památka "Jesení":

byla vyhlášena v r. 1990 na výměře 2,27 ha. Území leží severně od komunikace Podolí - Hlasivo v k.ú. obce Ratibořice. Předmětem ochrany je vlhká, místy zrašelinělá louka s velmi bohatým porostem prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata), kozlíku dvoudoméno (Valeriana dioica), řady ostřic (Carex sp.) a dále s výskytem hadího mordu nízkého (Scorzonera humilis). Na tento biotop je vázána řada druhů hmyzu, např. motýlů. Lokalitu je nutno pravidelně udržovat sečením o provádět čištění mělkých odvodňovacích struh. Část území se neudržuje z důvodů naprosté nepřístupnosti a podmáčení pozemku.
Památka je volně přístupná za podmínky nepoškozování území.

Přírodní rezervace "Kladrubská hora":

byla vyhlášena v r. 1990 na rozloze 11,42 ha. Území leží jižně od obce Dolní Hořice. Rezervace je tvořena opuštěným lomem na vápenec a předmětem ochrany je výskyt chráněných druhů rostlin - kruštíku tmavočerveného (Epipactis atrorubens), vratičky měsíční (Botrychium lunaria) a dalších druhů. Z živočišné říše je zde možno zastihnout ještěrku obecnou (Lacerta agilis), zmiji obecnou (Vipera berus) a řadu druhů ptáků - např. výra velkého (Bubo bubo), budníčka lesního (Phylloscopus sibilatrix), lindušku lesní (Anthus trivialis), pěnice (Sylvia sp.) a další. Z hmyzu zde žije např. z motýlů drvopleň hrušňový (Zuezera pyrina), bělopásek topolový (Limenitris populi), z brouků svižník lesní (Cicindela sylvicola), svižník polní (Cicindela campestris) a svižník (Cicindela hybrida). V území je cenné sledování sukcese suťových společenstev a z tohoto důvodu je zde nutno provádět pravidelnou redukci náletů břízy a dalších dřevin, aby nedošlo k zalesnění lokality.
Rezervace je volně přístupná za podmínky nepoškozování území.

Přírodní památka "Kozlov":

byla vyhlášena v roce 1990 na ploše 0,59 ha. Území se nachází jihozápadně od obce Třebiště nedaleko samoty s místním názvem Kozlov. Jedná se o mokrou louku vklíněnou do lesa s bohatým porostem prstnantce májového (Dactylorhiza majalis), stařince (starčku) potočního (Senecio rivularis), některých druhů ostřic (Carex sp.), a ojedninělým výskytem kozí brady luční (Tragopogon pratensis). Lokalita musí být opět jako ostatně všechny vstavačové louky pravidelně kosena a udržována mělkým odvodněním v přístupném stavu. Nebezpečí hrozí u druhů expanzních, jež se šíří v důsledku zanedbání péče - především jde o tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), který potlačuje původní společenstva mokrých luk a vytváří místy až monokultury.
Památka je volně přístupná s podmínkou nepoškozování území.

Přírodní rezervace "Kozohlůdky":

vyhlášena byla v roce 1990 na rozloze 75,28 ha. Území se nachází severně od obce Borkovice a je tvořeno ručně vytěženým rašeliništěm. V rezervaci roste např. kapraď hřebenitá (Dryopteris cristata), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), celá řada ostřic (Carex sp.), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), z masožravých druhů pak bublinatka menší (Utricularia minor), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a dále pak bohaté porosty klikvy bahenní - žoraviny (Oxycoccus palustris). Z ornitofauny zde žije např. bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), linduška lesní (Anthus trivialis), žluva hajní (Oriolus oriolus), běžné druhy pěnic (Sylvia sp.), mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), čírka obecná (Anas creca), moták pilich (Circus cyaneus) atd.. Vzácně a ojediněnle se vyskytuje též kalous pustovka (Asio flammeus). Hlavní předmět ochrany je však bohatá entomofauna, zastoupena např. bělopáskem tavoníkovým (Neptis rivularis), bělopáskem topolovým (Limenitis populi), batolcem duhovým (Apatura iris), batolcem červeným (Apatura ilio), babočkou osikovou (Nymphalis antiopa), strakáčem březovým (Endromis versicolora) a řadou druhů vážek. Nachází se zde i některé druhy, jež jsou glaciálními relikty. Plocha v minulosti silně zarostla náletem dřevin, které se v nedávné době v centrální části odstranily a proběhla asanace plochy s cílem obnovit původní charakter ručně těženého rašeliniště. Je připravováno rozšíření území na plochy sousedící se stokami směrem k Blatské stoce a dále na plochy u areálu bývalé výzkumné stanice (dnes zahradnický provoz). V současné době je území značně suché oproti letům minulým, zejména 80. létům.
Rezervace není volně přístupná, neboť zde neexistují cesty a území je dosud živým rašeliništěm, kde existuje možnost propadnutí povrchovou vrstvou rašeliníku.

Přírodní památka "Kutiny":

byla vyhlášena v r. 1996 na ploše 0,80 ha. Památka se nachází jižně od obce Hlavatce na břehu rybníka Nový. Jedná se o částečně zamokřenou louku, kde je předmětem ochrany poměrně slabá populace hořepníku lučního (Pneumonanthe vulgaris), všivce bahenního (Pedicularis palustris) a srpice barvířské (Serratula tinctoria). V území byl zjištěn též výskyt chráněného motýla modráska hořcového (Maculinea alcon). Území je pravidelně koseno a je omezován nálet dřevin.
Památka je volně přístupná za podmínky nepoškozování území.

Národní přírodní památka "Luční":

byla vyhlášena v r. 1988 na ploše 1,45 ha. Území je tvořeno hrází stejnojmenného rybníka, který se nachází v kat. území obce Turovec nedaleko Plané nad Lužnicí. Jedná se o jedno z mála chráněných území v ČR, kde jsou hlavním předmětem ochrany makromycety. Na uvedené hrázi, dlouhé cca 300 m bylo nalezeno již téměř 300 druhů hub, přičemž největší zastoupení mají houby hřibovité - např. hřib medotrpký (Boletus albidus), hřib plavý (Boletus impolitus), hřib přívěskatý (Boletus appendiculatus) a především chráněný, kriticky ohrožený hřib moravský (Boletus moravicus). Dále se zde nalezl např. kozák skořicový (Leccinum subcinnamomeum), holubinka zlatá (Russula aurata), řada pavučinců (Cortinarius sp.) atd. Lokalita je v současné době silně ohrožena erozní činností vody, kdy došlo k podemletí návodní strany hráze a začínají odumírat zde rostoucí duby. Tím se mění oslunění lokality a zároveň i vodní režim. Za spolupráce AOPK a Rybářství Tábor a.s. je připravován asanační zásah, který má zajistit stabilitu hráze.
Území je volně přístupné pouze po cestě s tím, že platí zákaz sběru a poškozování plodnic hub a poškozování půdního povrchu v území.

Přírodní památka "Luna":

byla vyhlášena v r. 1990 na výměře 3,45 ha. Jedná se o jižně orientovanou stráň na pravém břehu Kozského potoka v SV části kat. území Sezimovo Ústí s travinnými společenstvy a častými výchozy skalnatého podloží. Památka byla zřízena za účelem ochrany hmyzu a herpetofauny, která se zde vyskytuje díky příznivému mikroreliéfu a mikroklimatu v poměrně značném množství. Nejčastějším druhem plazů je chráněná zmije obecná (Vipera berus) a při návštěvě je proto nutné dbát opatrnosti. Z hmyzu zde byl nalezeny především některé vzácné druhy motýlů.
Památka je volně přístupná s podmínkou nepoškozování území.

Přírodní památka "Markéta":

vznikla v r. 1953 na ploše 5,15 ha. Území je tvořeno ostrůvkem uprostřed rybníka Hejtman v kat. území Planá nad Lužnicí. Celý ostrůvek je porostlý lesem tvořeným borovicí lesní (Pinus silvestris), dubem letním (Quercus robur), smrkem ztepilým (Picea excelsa) a lípou malolistou (Tilia cordata). Předmětem ochrany je malá populace silně ohroženého hvozdíku pyšného (Dianthus superbus), který rozkvétá na přelomu července a srpna. Management hvozdíku pyšného vyžaduje specifické zásahy, které je nutno provádět pravidelně a cíleně (příprava plochy v okolí rostlin, zajištění přiměřeného slunečního oslunění). Dále zde roste např. zvonek klubkatý (Campanula glomerata) či konvalinka vonná (Convallaria majalis). Na ostrově je poměrně velká kolonie volavky popelavé (Ardea cinerea), čítající několik desítek hnízd, která některé stromy značně poškozuje. Z dalších ptáků lze v okolí ostrůvku pozorovat kachnu divokou (Anas platyrhynchos), poláka velkého (Aythya ferina), poláka chocholačku (Aythya fuligula), potápku malou (Podiceps ruficolis), potápku roháče (Podiceps cristatus) a v některých letech též vzácně kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax). Ojediněle byl zastižen na rybníku též bukáček malý (Ixobrychus minutus).
Území lze navštívit pouze přes provoz Rybářství Tábor a.s., středisko Strkov po úzké šíji a tudíž je veřejnosti nepřístupné.

Přírodní památka "Nový rybník u Soběslavi":

Byla původně vyhlášena v r. 1949. V roce 1997 byla přehlášena a z ochrany vyjmuty plochy běžně obhospodařované či zastavěné. Území se rozkládá na SV okraji města Soběslav a v současné době zahrnuje vlastní Nový rybník a přilehlé pozemky. Na rybníku se dosud v malé míře vyskytuje ojedinělý fenomén, plovoucí ostrůvky rákosinové slatinné vegetace, které se ulamují z původně plovoucího velkého ostrova, dnes již přirostlého ke dnu na nátokové části rybníka. V močálovitých partiích slatiny se roztroušeně vyskytuje kapradiník bažinný (Thelypteris palustris), na severním okraji území pak roste malá polulace prstnatnce májového (Dactylorhiza majalis). V území se vyskytuje i stulík žlutý (Nuphar luteum), kosatec žlutý (Iris pseudocarus) a další druhy bažinných rostlin. Z avifauny lze spatřit v rákosinách rákosníka obecného (Acrocephalus scirpaceus), rákosníka proužkovaného (Acrocephalus schoenobaeunus), strnada rákosního (Emberiza schoeniclus) a na hladině pak kachnu divokou (Anas platyrhynchos), potápku malou (Podiceps ruficolis) či potápku roháče (Podiceps cristatus). V území pravidelně hnízdí moták pochop (Circus aeruginosus). Na Černovickém potoce, který územím protéká lze spatřit též ledňáčka říčního (Alcedo atthis). V minulosti zde zahnízdil několikrát i kvakoš noční (Nycticorax nycticorax). Rybník je rybářsky obhospodařován.
Památka je volně přístupná s podmínkou nepoškozování území a je omezen vstup do rákosin v době hnízdění ptactva.

Národní přírodní památka "Stročov":

byla vyhlášena v r. 1990 na výměře 1,92 ha. Lokalita se nachází východně od obce Libenice nedaleko Borotína, na kterou v podstatě navazuje. Jedná se o podmáčenou louku pod rybníkem Stročovský, na které je vcelku hojný výskyt prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), kozlíku dvoudomého (Valeriana dioica), všivce lesního (Pedicularis sylvatica) a zábělníku baheního (Comarum palustre). Hlavním předmětem ochrany je však kriticky ohrožený druh rostoucí na okraji potůčku, jež protéká územím. Jedná se o rozchodník pýřitý (Sedum villosum), malou cca 10 cm vysokou rostlinku z čeledi tučnolistých, kvetoucí drobnými narůžovělými kvítky v červnu až červenci. Velmi specifické nároky tohoto druhu vyžadují občasné zásahy na uvedeném potůčku, které zajistí přežívání druhu.
Území je soukromým pozemkem, kde je vstup omezen vlastnickým právem.

Přírodní památka "Stříbrná Huť":

byla vyhlášena v r. 1946 na ploše o výměře 0,014 ha. Území se nachází v lese severně od obce Stříbrné Hutě. Jedná se o malý lesní rybníček a mlýnský náhon, který je silně porostlý ďáblíkem bahenním (Calla palustris), který se zde vyskytuje v poměrně chladné lokalitě.
Památka je volně přístupná s podmínkou nepoškozování území.

Přírodní památka "Vlásenický potok":

byla vyhlášena v r. 1956 na ploše 34,65 ha. Území se nachází jižně od obce Dražice a je tvořeno zachovalým, hluboce zaříznutým až kaňonovitým údolím stejnojmenného vodního toku s přirozeným kamenitým dnem. V severní části území se okolo potoka zachovaly místy olšiny, na které navazují na stráních porosty smrku ztepilého s malými skupinami jedle bělokoré. Menší jižní část, která je poměrně strmá a končí u vtoku do Lužnice skalním masívem místně zvaným Jelení skok, tvoří víceméně přirozené listnaté porosty lipové habrové doubravy. Předmětem ochrany je především ohrožený druh pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris), kapraďorost, který se zde vyskytuje v poměrně silné populaci podél potoka. Na přilehlých svazích, zvláště v jižní části rezervace lze dále nalézt druhy jako je lilie zlatohlavá (Lilium martagon), dřípatka horská (Soldanella montana), vranní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) ap.. Z ptáků se na potoce zdržuje skorec vodní (Cinclus cinclus), konipas horský (Motacilla cinerea) či ledňáček říční (Alcedo atthis). V lesních porostech jsou pak běžné druhy, jako je brhlík lesní (Sitta europaea), králíček obecný (Regulus regulus), strakapoud velký (Dendrocopos major) atd.
Památka je volně přístupná, ale vzhledem k nedaleké vojenské střelnici je nutno dbát na upozornění armády a nevstupovat do území v době střeleb. Je zakázáno území jakkoliv poškozovat a sbírat přírodniny.

Přírodní památka "Zeman":

byla vyhlášena v r. 1993 na ploše 0,74 ha. Území se nachází jižně od osady Pohořelice nedaleko Starcovy Lhoty na Nadějkovsku. Lokalita je tvořena stejnojmenným rybníkem, na jehož břehu roste tráva, která je předmětem ochrany - třtina nachová zprohýbaná (Calamagrostis purpurea, subsp. phragmitoides). Tento druh, vyhláškou č. 395/1992 Sb. zařazen jako kriticky ohrožený, zde vytváří porost o velikosti několika m2. Dále v litorální a pobřežní části rybníka roste např. puškvorec obecný (Acorus calamus), přeslička bahenní (Equisetum fluviatile), bezkolenec modrý (Molinia caerulea), zdravínek jarní (Odontites verna), kozlík lékařský (Valeriana officinalis) a další. Rybník je také významnou lokalitou pro obojživelníky, kdy se zde celkem hojně vyskytuje např. rosnička zelená (Hyla arborea), skokan zelený (Rana esculenta) či ropucha obecná (Bufo bufo). V okolí rybníka lze spatřit z ptáků např. lindušku lesní (Anthus trivialis), bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra) či dlaska tlustozobého (Coccothraustes coccothraustes), který se v tomto kraji vyskytuje velmi hojně. Vlastní rybník je hospodářsky využíván a omezeny jsou pouze ty zásahy, které by mohly uvedený porost poškodit, jako je např. vyhrnování či hnojení rybníka.
Lokalita je v soukromém vlastnictví a vstup je omezen vlastnickými právy k pozemku.

Přírodní památka "Židova strouha":

byla vyhlášena v r. 1988 na ploše 21,20 ha. Nachází se jižně od Bechyně v kat. území Hodonice. Je tvořena kaňonovitým meandrujícím korytem stejnojmenného vodního toku. Skalní převisy a stěny s porosty borovice lesní (Pinus silvestris) tvoří romantickou scenérii, zvláště poblíž vtoku Židovy strouhy do Lužnice. Jedná se o význačnou geomorfologickou lokalitu tvořenou ortorulami s porosty nápadného žlutozeleného lišejníku zeměpisného na skalních stěnách. Z rostlin je zde např. tařice skalní (Alyssum saxatile), která v květnu tvoří žluté chomáče květů na skalních stěnách. Na vodním toku lze spatřit ledňáčka říčního (Alcedo atthis) či skorce vodního (Cinclus cinclus), na skalách hnízdí výr velký (Bubo bubo). V minulosti nevhodně založené porosty smrku byly v nedávné době poškozeny polomy a kůrovcem a bylo nutné je z lokality odstranit.
Památka je volně přístupná za podmínky nepoškozování území.

Chráněná krajinná oblast a biosférická rezervaceTřeboňsko:

jako biosférická rezervace UNESCO byla vyhlášena v r. 1977 v rámci programu "Člověk a biosféra". Chráněná krajinná oblast na území o rozloze cca 700 km2 vznikla následně až 15.11.1979 výnosem Ministerstva kultury ČSR. Jádrem území je rybničnatá krajina Třeboňské pánve, která vznikla z původního močálovitého biotopu, kterým protékají řeky Lužnice a Nežárka. Tato přeměna byla započata ve 12 století v souvislosti se slovanskou kolonizací, kdy započalo mýcení původních jehličnatých lesů, tvořených především jedlí a na rašeliništích blatkou, a jejich přeměna na zemědělskou půdu. Rozvoj rybníkářství lze datovat od 14. století, kdy vznikl jeden z nejstarších a největších rybníků - Dvořiště (r. 1363), jeho největší rozkvět však byl v 15 a 16. stol., kdy zde působil Štěpánek Netolický, Mikuláš Ruthard a Jakub Krčín. Území se rozkládá především v okrese Jindřichův Hradec, okrajově zasahuje do okresů České Budějovice a Tábor. Hranice na táborsku probíhají jižně od komunikace Nitovice-Drahov-Veselí nad Lužnicí a východně od trasy ČD Veselí nad Lužnicí-České Budějovice. Území CHKO Třeboňsko je zařazeno od r. 1993 mezi Ramsarské lokality ("Třeboňská rašeliniště" a "Třeboňské rybníky"), mezinárodně významná území z hlediska ornitologického (BirdLife International) a je zde situováno i jádrové území-biocentrum evropské ekologické sítě EECONET.
Na jeho území se nachází 5 národních přírodních rezervací, 1 národní přírodní památka, 19 přírodních rezervací a 3 přírodní památky a dále přes 200 památných stromů. Z tohoto množství zvláště chráněných území, spadajících pod správu CHKO Třeboňsko, se v okrese Tábor nachází následující:

Přírodní rezervace "Horusická blata":

byla vyhlášena v r. 1990 na ploše 46,69 ha. Nachází se na západním břehu rybníka Horusický a je tvořena porosty rákosu, zblochanu a vrbovými porosty, jež přechází do přechodového rašeniniště a dále do ostřicové a poté až polokulturní louky. Lokalita je významná jednak botanicky - nalezeny zde byly druhy jako je kotvice plovoucí (Trapa natans), všivec bahenní (Pedicularis palustris) kosatec žlutý (Iris pseudacorus) a řada ostřic (Carex sp.), jednak zoologicky - entomofauna a ornitofauna. Z ptáků lze jmenovat např. břehouše černoocasého (Limosa limosa), bekasinu otavní (Gallinago gallinago), chřástala vodního (Rallus aquaticus), slavíka modráčka středoevropského (Luscinia svecica cyanecula) či vzácně se objevujícího motáka lužního (Circus pygargus).
Rezervace je volně přístupná za podmínky nepoškozování území.

Přírodní památka "Kozí vršek":

byla vyhlášena r. 1924 na ploše 0,38 ha. Lokalita se nachází na severním okraji obce Vlkov a předmětem ochrany je, či spíše byl, výskyt koniklece jarního (Pulsatilla vernalis), který se zde v minulosti vyskytoval v tisících jedinců. V současnoti jsou zde poslední dvě rostliny, z nichž kvete již pouze jedna a lokalita je v podstatě téměř zaniklá. Důvody zániku nejsou dosud zcela přesně známy, ale zřejmě se bude jednat o komplex podmínek, počínaje spontáním zalesněním původního pastviště s porostem zakrslých borovic, dubů a jalovců a neprováděním zásahů, které by tento proces omezovaly a konče možnou genetickou degradací izolované lokality daného druhu, která způsobila omezenou klíčivost semen a následně zhoršené přežívání populace. Tato lokalita je klasickou ukázkou toho, že o chráněná území je nutno pečovat dle určitého plánu péče, jinak dojde přirozenou sukcesí k jejich zániku.
Lokalita je volně přístupná za podmínky nepoškozování území.

Přírodní rezervace "Pískový přesyp u Vlkova":

byla vyhlášena v r. 1954 na ploše 0,84 ha a nachází se na sever od obce Vlkov nedaleko vytěžené pískovny u Veselí nad Lužnicí. Předmětem ochrany je skutečná písečná duna, vzniklá v postglaciální době a porostlá květenou vázanou na toto v naší krajině ojedinělé prostředí. Jedná se o druhy jako je např. trávnička obecná (Armeria elongata), písečnatka nejmenší (Arnoseris minima), nahoprutka písečná (Teesdalia nudicaulis) či radyk sítinovitý (Chondrilla juncea). Stejně jako květena je zde zajímavá i entomofauna, která je zastoupena především blanokřídlým hmyzem - např. žahalka Scolia quadripunctata nebo Oxybelus bipunctatus či Dineurus austriacus a dále rovnokřídlým hmyzem - např. saranče Sphingonotus coeruleans. Tato lokalita, stejně jako předešlá začala silně zarůstat náletem dřevin a hrozil její zánik. Z tohoto důvodu v nedávné době došlo k asanačnímu zásahu a většina dřevin byla vytrhána i s kořeny a opětovně obnažen písečný podklad. Tím došlo v podstatě k záchraně lokality a opět se zde rozmnožily druhy, které byly v minulosti důvodem k vyhlášení lokality na chráněné území.
Rezervace je volně přístupná za podmínky nepoškozování území.

Přírodní rezervace "Rod":

byla zřízena v r. 1990 na stejnojmenném rybníku nedaleko obce Frahelž, která leží již v okrese Jindřichův Hradec. Výměra rezervace činní 36,69 ha a je součástí tzv. "Nadějské" rybniční soustavy, která je význanou ornitologickou lokalitou Třeboňské pánve. Rybník má rozsáhlé porosty rákosu a ve východní části přechází do lesního rašeniniště. Na rybníku v minulosti bylo jedno z posledních hnízdišť bukáčka malého (Ixobrychus minutus) a bukače velkého (Botaurus stellaris). Z kachen lze v lokalitě spatřit hohola severního (Bucephala clangula) či zrzohlávku rudozobou (Netta rufina), z dalších druhů pak rybáka obecného (Sterna hirundo) či rybáka černého (Chlidonias nigra) nebo na lov sem zaletujícího orla mořského (Haliaeëtus albicilla). Na ostrůvku uprostřed hladiny je početná kolonie racků chechtavých (Larus ridibundus). Lokalita je významnou tahovou zastávkou v době jarního i podzimního tahu mnoha dalších druhů ptáků.
Přístup je možný pouze po účelových komunikacích a je zakázáno vstupovat do porostů rákosu či na rašelniště.

Národní přírodní rezervace "Ruda":

byla zřízena v r. 1950 na výměře 0,49 ha. Toto chráněné území se nachází na jižním břehu Horusického rybníka na samém okraji hranic okresu Tábor. V současnosti je toto území značně rozsáhlejší, než je původní výměra a připravuje se jeho přehlášení na výměru cca 52 ha, která zasahuje dále do okresu České Budějovice. Jedná se o rašelniště, které je pokryto reliktními boreálními společenstvy s řadou cenných rostlinných druhů - např. hlízovec Loeselův (Liparis lieselii), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora), bublinatka prostřední (Utricularia media), atd. Lokalita je cenná dále řadou reliktních entomologických druhů, vázaných právě na tato rostlinná společenstva severské tundry.
Přístup veřejnosti do lokality není povolen, neboť se jedná o skutečné živé rašeniště s řadou tůní porostlých rašeliníkem a je zde nebezpečí propadnutí.



Copyright© Václav Koryčánek, 15.3.2002, 1325.