Lesnická - přírodovědná naučná stezka


Pintovka



- Název zakázky : Projekt Lesnické - přírodovědné Naučné stezky Pintovka
- Objednavatel : Správce Naučné stezky - Český svaz ochránců přírody, Základní organizace č: 21/05, Krakovská 2085, 390 05, Tábor
- Rozsah území : prostor příměstského rekreačního lesa Pintovka
- Účel zpracování : Obnova Naučné stezky Pintovka se zrácenou trasou, přepracovanými a doplněnými texty s obrazovými přílohami.
- Provozovatel : Město Tábor
- Zpracovatel : Josef Tůma - ESAP - ekologické služby a poradenství v ochraně přírody
9. května 868
390 02 Tábor
IČO : 490 33 31



Úvod :


   Oproti původnímu projektu Ing. Františka Vališe došlo na základě požadavku objednatele k podstatnému zkrácení trasy Naučné stezky o cca 3 km, stezka je dostupná i na horských kolech. Texty byly přepracovány, počet informačních tabulí omezen na 31. Byl upraven rozměr i tvar informačních tabulí. Stezka byla obohacena o dva informační panely s obrazovým materiálem - rostlinstvo a živočišstvo a je zde zmíněno i začlenění lesa Pintovka do územního systému ekologické stability krajiny.


    Samotný projekt, jak textová, tak přílohová část, je řešen jako nevázaný, aby bylo možné kdykoli zpracovat kopie textů i obrazových příloh, z důvodu poškození a potřeby výměny v terénu.



LESNICKÁ - PŘÍRODOVĚDNÁ
NAUČNÁ STEZKA PINTOVKA


Vážený a milý návštěvníku !

   Vítáme Tě na druhé Naučné stezce vybudované v okrese Tábor. Je určena všem přátelům přírody, kteří se chtějí blíže seznámit s přírodními zajímavostmi.

   Seznámíš se zde s dřevinami a rostlinami tvořícími lesní porosty, budeš upozorněn na problematiku lesního hospodářství a myslivosti.

   Trasa vede po značené stezce bílým čtvercem se šikmým zeleným pruhem. Věříme, že nebudeš ničit zařízení stezky a rekreačního lesa, trhat rostliny, plašit zvěř a ptactvo, narušovat okolní přírodu.

   Naučná stezka byla poprvé uvedena do provozu v listopadu 1987, podle původního projektu Ing. Františka Vališe, v květnu roku 2000 byla obnovena nákladem Města Tábor, trasa zkrácena a upravena podle projektu Josefa Tůmy.

   Provozovatelem Naučné stezky je Město Tábor, správcem je Český svaz ochránců přírody, základní organizace č. 21/05 Tábor.

    Vážený návštěvníku, děkujeme Ti za Tvůj zájem a porozumění a přejeme příjemnou vycházku.



L E G E N D A :
trasa Naučné stezky
turistická stezka
asfaltové cesty a upravené svážnice
označení jednotlivých zastavení
označení popisovaných dřevin v terénu



Obsah jednotlivých zastavení :

1. Borovice vejmutovka - ( Pinus strobus L. )
2. Javor klen ( Acer pseudoplatanus L.) a dub letní ( Quercus robur L. )
3. Douglaska tisolistá ( Pseudotsuga taxifolia, var. viridis Britt. )
4. Buk lesní - červená forma ( Fagus sylvatica L. - var. rubra )
5. Dub červený ( Quercus rubra L. )
6. Les
7. Hospodářský les
8. Bříza bradavičnatá ( Betula verrucosa Ehrh. )
9. Modřín evropský ( Larix decidua Mill. )
10. Umělá nora pro výcvik loveckých psů
11. Přírodní les
12. Jasan ztepilý ( Fraxinus exelsior L. )
13. Borovice lesní ( Pinus sylvestris L. )
14. Ochrana lesa
15. Buk lesní ( Fagus sylvatica L. )
16. Péče o ptactvo
17. Smrk východní ( Picea orientalis Link. )
18. Hlavní druhy jehličnanů - jedle bělokorá ( Abies alba Mill. ), smrk ztepilý ( Picea exelsa Link. ) , borovice lesní ( Pinus sylvestris L. )
19. Lípa velkolistá ( Tilia platyphyllos SCOP. )
20. Myslivost a myslivecká zařízení
21. Vrba obecná / „jíva“/ ( Salix caprea L. )
22. Ptačí panelák
23. Jasan zimnář - manový ( Fraxinus ornus L. )
24. Topol osika ( Populus tremula L. )
25. Jeřáb ptačí ( Sorbus aucuparia L. ) a olše lepkavá ( Alnus Glutinosa L. (Gaertn.)
26. Třešeň ptačí ( Prunus avium L. )
27. Údolí Lužnice - rostlinstvo
28. Údolí Lužnice - živočišstvo, les Pintovka a údolí Lužnice - začlenění v ÚSES
29. Dub zimní - ( Quercus petraea Liebe. )
30. Modřín japonský ( Larix leptolepis Gord. )



B O R O V I C E   V E J M U T O V K A
( Pinus strobus L.)

Exota ze Severní Ameriky pěstovaná u nás od 18. století. Nadějná lesní i cenná parková dřevina.
V domovině dorůstá až do 50 m výšky a 200 cm průměru. V mládí vytváří kuželovitou korunu, ve stáří nepravidelnou. Jehlice vyrůstají ve svazečku po 5 ti, jsou tenké a velmi měkké. Šišky visí po 1 - 3 na konci větví a jsou 7 - 15 cm dlouhé, válcovité, zpravidla mírně zakřivené, smolnaté.
Je odolná vůči mrazu. Lépe roste na vlhčích lokalitách. Osvědčila se jako meliorační dřevina na degradovaných půdách.
Největším jejím nepřítelem je houbové onemocnění - rez vejmutovková, jejíž jedna generace přebývá na keřích meruzalky.


J A V O R   K L E N
( Acer pseudoplatanus L. )

Cenná lesní i parková domácí dřevina, které vyhovují stinná stanoviště. Dorůstá výšek 30 - 40 m a průměru až přes 2 m. Ve stáří se šedá borka deskovitě odlupuje. Pupeny vyrůstají vstřícně, jsou kryty zelenými, hnědě lemovanými šupinami. Listy vstřícné, 5 - 7 laločnaté, 10 - 16 cm veliké. Plody srůstají ve dvounažky, které visí v hroznovitém plodenství. Křídla nažek svírají ostrý úhel, dozrávají v září. Javor klen je dřevinou jižní a střední Evropy, je rozšířen od pahorkatin vysoko do hor ( do 1400 m).


D U B   L E T N Í
( Quercus robur. )

Jako soliter vytváří mohutnou korunu a dožívá se značného věku. Má význam i okrasný, bývá nazýván „křemelák“. Statný strom dorůstající výšek 30 - 35 m s mohutnou rozložitou korunou. Listy střídavě postavené, obvejčité, mělce laločnaté, velké až 12 cm. Na bázi má čepel dva lalůčky, řapík je krátký. Prašníkovité květy v jehnědách, pestíkovité na dlouhých stopkách sedí v číškách. Plodem je nažka - žalud. Dub letní je přirozeně rozšířen po celé Evropě na těžších a vlhčích půdách.


D O U G L A S K A   T I S O L I S T Á
( Pseudotsuga taxifolia, var. viridis Britt. )

Exota ze Severní Ameriky, rychle rostoucí polostinná dřevina, cenná pro lesní hospodářství i v parcích. U nás jsou zaváděny dva druhy : tisolistá a sivá ( Pseudotsuga taxifolia, var. glauca Schow. ).
V domovině dorůstá 60 - 80 m s průměrem přes 200 cm. Ve stáří vytváří široce kuželovitou korunu. Jehlice jsou zploštělé, měkké, 15 - 35 cm dlouhé, tmavozelené. Jsou rozloženy do stran, nebo odstávají na všechny strany. Pupeny jsou červenohnědé, ostře zašpičatělé. Šišky jsou podlouhle vejčité, 5 - 10 cm dlouhé, po dozrání světle hnědé s vyniklými trojcípími šupinami.
V odolnosti k mrazu se objevují rozdíly podle původu osiva. Pěstuje se pro rychlý růst, dobrý vliv na půdu a cenné dřevo. Je vhodnou dřevinou k zavádění do našich porostů.


B U K   L E S N Í   forma   Č E R V E N Á
( Fagus sylvatica , var. rubra L. )

Forma naší původní dřeviny pěstovaná v lesních porostech, cenná i jako parková dřevina.
Většinou statný strom do 30 m výšky, koruna mladších stromů štíhlá, u starších značně široká, zejména u soliterních jedinců krásně utvářená.
Borka hladká, olovnatě šedá, u starších jedinců poněkud zdrsnělá, ale nikdy potrhaná nebo hrubě šupinatá, nanejvýš trochu zvlněná.
Letorosty hnědavě purpurové, hladké, lysé, s roztroušenými lenticelami, slabě lesklé. Pupeny velmi štíhlé a úzké, přišpičatělé, od osy daleko odstávající, s četnými pupenovými šupinami. Listy střídavé, 5 - 10 cm dlouhé, podlouhle eliptické nebo vejčité, s purpurově zbarvenou žilnatinou. Plodem jsou nažky - bukvice, ostře trojhranné.
Strom který dává přednost dobře provlhčeným půdám, bohatým na živiny.


D U B   Č E R V E N Ý
( Quercus rubra L.)

Exot z východu Severní Ameriky, kde jeho přirozený areál sahá od Nového Skotska, případně od oblasti Velkých jezer na jih až do Texasu. Dřevina charaktaristická zejména na podzim krásně červeným zabarveným listem. Cenná lesní i okrasná dřevina.
Statný strom se široce rozloženou korunou, dorůstající výšek až 35 m, s dlouho hladkým kmenem se šedozelenou kůrou. Listy jsou střídavě postavené, 12 - 22 cm dlouhé s ostnitě zubatými laloky. Pupeny proti ostatním dubům jsou větší, 8 mm dlouhé, červenohnědé a lesklé. Plody vyrůstají po 1 - 5 na krátkých stopkách a žaludy jsou soudečkovitě baňaté. Dozrávají druhým rokem koncem září a v říjnu.
Dub červený je zcela mrazuvzdorná dřevina a je skromnější na úrodnost půdy. Je to dřevina světlomilná i meliorační, která dává více dřeva než naše domácí druhy.


L E S

Lesy jsou jedním ze základních přírodních zdrojů. Patří k hlavním složkám životního prostředí, jsou trvalým zdrojem dřeva a plní i celou řadu potřebných funkcí.
Lesy příznivě ovlivňují podnebí a vodní poměry, chrání půdu před erozí, vytvářejí přirozené prostředí pro řadu rostlin a živočichů. Zachycují prach a ničí choroboplodné organismy, pohlcují hluk. Poskytují hojnost lesních plodin, jsou zdrojem zábavy a poučení. Zákon č. 114 / 1992 Sb., O ochraně přírody a krajiny klasifikuje veškeré lesy jako Významné krajinné prvky.
Pintovka byl již v roce 1971 vyhlášen lesem zvláštního určení s charakterem lesa rekreačního a půdoochranného. Zaujímá plochu 145 ha.


LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

Cílem lesního hospodářství je zajišťování maximální produkce kvalitního dřeva a zlepšování ostatních funkcí lesa. Produkční doba v lese ( obmýtí ) je 80 - 120 let. Mýtně zralý strom je výsledkem práce několika generací. Výrobní proces musí probíhat podle lesního hospodářského plánu (LHP), zpracovávaného na dobu 10 let, po 10 letech obnovovaného.


H O S P O D Á Ř S K Ý   L E S

V přírodních lesích dochází k nepřetržité obnově lesa. V hospodářských lesích se využívá přirozené obnovy lesa a tam, kde byl les zničen (polomem) nebo úmyslně smýcen, se provádí výsadba sazenic lesních dřevin. Hospodářský les se tak obnovuje cílevědomou činností člověka.
Ve stadiu mlazin a mladších tyčkovin se pěstebně - těžební zásahy nazývají prořezávky, pročistky. Účelem prořezávky je úprava druhového složení porostu a úprava základního prostorového uspořádání. Cílem výchovy mladých porostů je vytvořit tyčkovinu s vhodným druhových složením a zdravotním stavem, aby následující zásah - probírka, se mohl zaměřit na výchovu nejjakostnějších stromů a vhodné usměrňování přírůstu.
Mýtní i obnovní těžby neprobíhají po celé ploše porostu, ale prostorově i časově se rozloží s ohledem na ochranu lesa před bořivými větry a dalšími vlivy na jednotlivá desetiletí obnovní doby. Bývá to 40 - 50 let. Holina vzniklá po těžbě musí být do dvou let zalesněna a celý cyklus probíhá znova.


B Ř Í Z A   B R A D A V I Č N A T Á
( Betula verrucosa Ehrh. )

Původní pionýrská dřevina, nenáročná na půdu, ale náročná na světlo. Cenná průkopní, ale i ozdobná parková dřevina.
Dorůstá výšky až 30 m, ale v průměru jen 60 - 70 cm. Koruna je vejčitá, konce větví bývají převislé. Bílá hladká kůra se ve stáří mění v rozpukanou černou borku. Střídavě postavené trojúhelníkovitě vejčité listy, 3 - 6 cm dlouhé, bývají po obvodě dvakrát pilovité. Nažky, kryté trojlaločnatými šupinami se vytvářejí v rozpadavém šišticovitém plodenství. Semeno - nažka, má 2 průhledná ouškatá křidélka, širší vlastního semene. Zraje v červenci.
Bříza bradavičnatá je rozšířena téměř po celé Evropě, od nížin až do hor. Samovolně nalétává na všechny uvolněné plochy ( mýtiny, paseky, pastviny) . Je zcela odolná mrazu a skromná na úrodnost i vlhkost půdy.


M O D Ř Í N   E V R O P S K Ý
( Larix decidua Mill. )

Jediný jehličnan na zimu shazující jehlice. Cenná, rychle rostoucí, větru odolná dřevina, ale i dekorativní dřevina parková s velkými nároky na světlo. Bohužel má poněkud negativní účinky na půdu.
Dorůstá výšek 40 - 50 m a průměru 80 - 120 cm. V mládí udržuje úzkou kuželovitou korunu, později ve stáří nepravidelně vejčitou. Borka ve stáří je tlustá, červenohnědá, podélně rozpukaná. Jehlice 15 - 30 mm dlouhé jsou směstnány po 15 - 40 do svazečků na krátkých brachyblastech. Jsou měkké, světle zeleně zbarvené. Šišky jsou vejčitého tvaru, 12 - 35 mm dlouhé, světle hnědé. Semena dozrávají v září a uvolňují se ze šišek v dalším roce.
Přirozeně je rozšířen ve střední Evropě, zvláště v Alpách a Karpatech. Lesnicky nejcenější je ekotyp ze Slezska ( modřín jesenický ). Je zcela odolný k mrazu a hluboké zakořenění v půdě ho chrání před vývraty.


U M Ě L Á   N O R A

Myslivecké zařízení vybudované ČMS, sloužící k výcviku loveckých psů ( norníků, jezevčíků, terierů ) k norování lišky a jezevce.
Norování prováděné v honitbě účinně pomáhá tlumit škodnou srstnatou zvěř, lišku a jezevce. Norník musí být vycvičen k tomu, aby po vpuštění do obydlené nory škodnou vyhnal, nebo zadávil a vytáhnul.
Umělá nora je vybudována tak, aby stropy nor a kotlů ( místa, kde se zdržuje škodná ) byly snadno otevíratelné a cvičený pes i škodná odtud vytaženi.


P Ř Í R O D N Í   L E S

Přírodní les vzniká bez vlivu člověka. Jednotlivé stromy postupně končí svůj přírůst, dosahují fyzického stáří a nakonec samy padnou. Tím se poruší souvislý korunový zápoj, do mezery má přímý přístup světlo a tak se vytvoří příznivé podmínky pro klíčení semen nalétlých z okolních stromů.
Rostliny z náletu se postupně zapojují, les se obnovuje. Tam, kde mají rostliny dostatek světla, je přírůstek větší, zastíněné podrosty mají přírůst menší.
Předrůstové, životaschopné rostliny zastiňují ostatní a postupně je z porostu vytlačují.
Přírodní les se vyznačuje mnohotvárností věkovou, výškovou, tloušťkovou i druhovou rozmanitostí a v porovnání s lesem hospodářským vyniká větší vnitřní i vnější ekologickou stabilitou.


J A S A N   Z T E P I L Ý
( Fraxinus excelsior L. )

Domácí cenná lesní listnatá dřevina s tvrdým dřevem, náročná na kvalitu půdy.
Jasan dorůstá výšek až 40 m, průměru přes 100 cm. Vytváří přímý kmen se široce vejčitou korunou. Kůru má hladkou, šedou. Listy vstřícně postavené, lichozpeřené, se 4 - 7 jařmy lístků. Lístky jsou přisedlé, vejčitě kopinaté, drobně zoubkaté. Květy v latách, vyvíjejí se dříve než list. Plody jsou ve svazečcích v přeslenitých latách. Oválně podlouhlá nažka, 3,5 cm dlouhá, dozrává v říjnu.
Jasan ztepilý roste od nížin až vysoko do hor. V mládí je polostinný, ve stáří je dřevinou slunnou. Je citlivý na omrzání výhonů. Po prvních mrazících opadávají listy a objevují se typické černé pupeny.


B O R O V I C E   L E S N Í
( Pinus sylvestris L. )

Vždyzelený jehličnan dorůstající výšky 30 m , příležitostně i vyšší. Koruna mladých stromů je ještě pravidelně kuželovitá s trojúhelníkovitým obrysem. Větvení přeslenité, u starších exemplářů nepravidelně kulovité až deštníkovité. Kmen často zakřivený.
Kůra zpočátku šedá nebo hnědošedá, později šedorůžová a ve stáří rozčleněna do velkých desek, rozdělených hlubokými, načernalými brázdami. Letorosty zprvu nazelenalé, hladké málo lesklé, později zelenošedé.. Pupeny cca l cm dlouhé s četnými šupinami, podlouhlé.
Jehlice po jednom brachyblastu, směrem ke koncům leterostů nahloučené, 3 - 8 cm dlouhé, krátce zašpičatělé. Samičí šištice jednotlivě nebo ve svazečcích po 2 - 3 na krátkých stopkách, špičatě oválné, v době zralosti až 8 cm dlouhé.
Borovice lesní - sosna, je ze všech evropských druhů rodu Pinus nejrozšířenější a roste od Laponska až po Španělsko. Důležitý lesnický strom.


O C H R A N A   L E S A

Výsadbou sazenic v porostech nekončí péče o les. Výsadbu je nutné chránit a ošetřovat. Chráníme ji před okusem, zvěří, buření, proti větru, sněhu i před lidskou bezohledností.
Smrk a borovici chráníme před okusem chemicky - repelenty, látkami odpudivými. Ostatní dřeviny chráníme oplocenkami. Modřín se chrání i individuálně rozsochami ( suchými vršky mladých stromků ) nebo ohrazováním kůly.
Ochrana proti buřeni ( bylinné i dřevité plevele ), se provádí vyžínáním, vysekáváním nebo chemicky - herbicidními prostředky.
Ochranu proti abiotickým činitelům ( větru, sněhu ), provádíme správnými těžebními zásahy, úpravou porostové skladby porostů, ponecháním zpevňujících dřevin ( dub, buk, modřín, douglaska aj. ).


B U K   L E S N Í
( Fagus sylvatica L. )

Normální forma naší původní dřeviny pěstovaná v lesních porostech. Je to stínomilná, velmi cenná dřevina. Poskytuje hodnotné dřevo.
Statný strom s hladkým stříbrošedým kmenem s vysoce nasazenou korunou. Dorůstá výšek 30 - 40 m a průměru přes 1 m. Střídavě postavené, mělce vykrajované až skoro celokrajné listy, v mládí po okraji brvité, později lysé a lesklé. Prašníkové květy jsou jehnědovité strbouly, pestíkové zpravidla po dvouv šupinatém obalu, z něhož vzniká později ostnitá číška, obsahující trojboké nažky - bukvice.
Důležitý lesotvorný strom, dává přednost dobře provlhčeným půdám, bohatým na živiny, v klimatických polohách s chladnými léty, také na půdách písčitých a vápnitých, z nížin až do výšky přibližně 1500 m.
Buk lesní je v současném středoevropském klimatu přírodou nejlépe vybavený listnatý strom. Za nerušených podmínek by proto přirozený vegetační vývoj nepochybně vedl k naprostému zalesnění většiny plochy, schopné jej přijmout, právě tímto druhem.


P É Č E   O   P T A C T V O

Ptáci jsou významnou součástí ekosystémů. Jejich úloha je různá. Jeden hraboš spotřebuje ročně 1 kg obilí, jedna poštolka zničí ročně až 500 hrabošů. Kalous ušatý za stejnou dobu spotřebuje 1000, káně lesní dokonce 2000 hrabošů. Pěvci spotřebují denně potravu ve váze 1/3 své tělesné váhy. Nejvyšší spotřebu mají v době krmení svých mláďat. Sýkora koňadra sesbírá ročně až 120 000 kusů hmyzu. Za měsíc krmení mláďat to činí až 10 kg. Vlaštovka pochytá za léto až 1 000 000 kusů hmyzu. I v ekosystému lesa mají ptáci své poslání a provádějí biologickou ochranu lesa v praxi.
Péče o ptactvo spočívá v ochraně jejich přirozeného prostředí, vyvěšování budek, úpravě hnízdišť pro křovinné ptactvo a zimní přikrmování.
K zimnímu přikrmování použijeme olejnatá semena (mák, slunečnice, len, řepka, konopí), ovesné vločky, strouhanku, piškoty, lůj i neslané pokrmové tuky. Vhodné je i ovoce - jablka, jeřabiny, šípky, pámelníky aj. Důležité je, abychom na krmítku krmili ptáky pravidelně.
Na trase Naučné stezky potkáte mnoho vyvěšených budek, prosíme neničte je.


S M R K   V Ý C H O D N Í
( Picea orientalis Link.)

Z původních dvou vzrostlých exemplářů nezbyl ani jediný. Přesto se manželům MUDr. Kypetovým z Tábora podařilo vypěstovat dva nové jedince ze semen. Stromky jsou dosud velmi mladé a ohrožené.
Smrk východní má význam pouze jako parková dřevina. Ve své domovině Asii dorůstá výšky 40 - 50 m a průměru 200 cm.
Vytváří užší kuželovitou korunu s hustým zavětvením. Má velmi krátké jehlice 4 - 9 mm dlouhé, jsou zmavě zelenolesklé, na konci špičaté. Šišky vřetenovitě válcovité, 5 - 6 cm dlouhé, záhy převislé.
Bývá poškozován tuhými mrazy, ale má menší nároky na vlhkost půdy a čistotu ovzduší.


Hlavní druhy našich jehličnanů

J E D L E   B Ě L O K O R Á
(Abies alba Mill.)

Původní stínomilná dřevina.Z lesnického hlediska značně požadovaná, již delší dobu na ústupu z důvodu znečistěného ovzduší. Strom dorůstá výšek 40 - 60 m a průměru i přes 2 m. Koruna v mládí kuželovitá, později válcovitá se zaobleným vrcholkem. Jehlice 18 - 30 mm dlouhé, svrchu leskle zelené, na rubu se dvěma bělavými proužky průduchů, Na vrcholu jsou uťaté a mírně vykrojené. Šišky 10 - 20 cm vysoké, svícnovitě vzpřímené, válcovité. Dozrávají koncem září a rozpadají se na stromě. V Pintovce dosud zastoupena hojně.


S M R K   Z T E P I LÝ
(Picea exelsa Link.)

Náš nejrozšířenější jehličnatý strom, cenná lesnická dřevina. Strom s kuželovitou korunou, dorůstající výšek 50 - 60 m a průměru 150 cm. Jehlice jsou čtyřhranné, leskle zeleně zbarvené, na konci zašpičatělé, 10 25 cm dlouhé. Semena se uvolňují koncem zimy. Cenná dřevina, výsadba do monokultur je však chybou.


Borovice lesní
( Pinus sylvestris L.)



L Í P A   V E L K O L I S T Á
(Tilia platyphyllos SCOP.)

Naše původní dřevina, nenáročná, s význačnými melioračními vlastnostmi. Je velmi ceněna pro svoji malebnost jako soliter nebo alejový strom.
Statný strom dorůstající výše 25 - 30 m. Široce srdčité, 6 - 10 cm dlouhé listy, na rubu krátce pýřité, po obvodu pilovité, střídavě na větvi postavené. Plod je kulovitý oříšek na dlouhé stopce, s přirostlým jazykovitě protáhlým listenem.
Je rozšířena v celé Evropě, hlavně v lužních lesích. Má malé nároky na světlo, netrpí mrazem a v lesích zastává funkci meliorační. Podstatně hojněji je však vysazována jako strom parkový a v uličních stromořadích. Je cenná jako rostlina medonosná a léčivá. Vhodné jsou pouze květy čistých druhů.
Lípové dřevo je velmi světlé a měkké. Hodí se proto zejména pro práce řezbářské nebo v modelářské truhlařině. Lípy rostoucí mimo městské aglomerace obrůstají lišejníky nejrůznějších druhů, což se považuje za ukazatele čistoty vzduchu ( bioindikátor ).


M Y S L I V O S T

Lov zvěře byl jednou z prvních uvědomělých činností pravěkého člověka. Lovil zvěř primitivními zbraněmi k obživě, nebo se bránil proti silnějším šelmám, jako jsou byli medvědi či vlci. Později bylo lovecké právo výsadou vládnoucí třídy. Se záměrem ochrany a chovu zvěře vznikla myslivost. Dnešní myslivost sleduje opět ochranu a chov volně žijící zvěře. V těchto lesích je nejhojnější zvěř spárkatá, především srnčí, ale i zvěř černá. Z drobné zvěře zde žije zajíc, na okraji lesa se stále méně vyskytuje bažant. Z psovitých šelem je zastoupena liška, z lasicovitých jezevec. Z malých šelem kuna, tchoř a lasice. Z dravců zde hnízdí jestřáb, káně lesní a krahujec. Sovy jsou zastoupeny puštíkem, kalousem, sýčkem, jsou zde i hnízdiště výra velkého.Myslivecká zařízení v honitbě jsou zřizována jako přikrmovací a lovná. V zimním období se zvěř přikrmuje v tzv. krmelištích. Objemové krmivo (seno) se zakládá do krmelců, seníků, jeslí a oborohů.Dužnaté a jaderné krmivo se zakládá do krmítek, v jejichž blízkosti mají být i slaniska.Pernaté zvěři se sype krmivo do zásypů, samokrmítek. Pro lov nebo k pozorování zvěře se budují posedy, kazatelny,záštity.


V R B A   O B E C N Á   -  J Í V A
(Salix caprea L.)

Stromy nebo keře vyskytující se ve světlých lesích, v lesních lemech, pobřežních křovinách, na mokrých loukách, rašeliništích, ale i v sutích, kamenolomech, rumištích.
Dřevo pod kůrou bez lišt, listy dlouze řapíkaté, široce vejčité až široce podlouhlé, na bázi široce klínovité, v dolní 1/2 nejširší, vykrajovaně zubaté nebo pilovité, na líci lysé, tmavozelené, na rubu šedoplstnaté. Palisty velké, srdčité, jehnědy 20 - 35 mm.
Z lesnického hlediska dřevina nevýznamná, je však důležitou součástí celkové druhové skladby ekosystémů.
Mimo jiné poskytuje „včelí pastvu“ v časných měsících roku. Je zakázáno lámat kvetoucí větve - „kočičky“.


P T A Č Í   P A N E L Á K

Vzrostlé stromy bývají napadány přirozenými škůdci, ať již hmyzem, nebo dřevokaznými houbami. I přes mnohdy rozsáhlá poškození je strom z hlediska ekologické stability ekosystému velmi hodnotný, stává se hostitelem mnoha druhů a pomáhá tak ke zlepšování podmínek pro druhovou pestrost prostředí.
Larvy dřevokazného hmyzu pronikají mnohdy do hloubky dřevní hmoty a tehdy nastupují do práce lesní lékaři - strakapoudi, žluny a především datel černý.
Představený vzrostlý buk lesní s množstvím dutin a vstupů do nich, je doupným stromem, v současné době je hnízdištěm právě datla černého, může však poskytnout úkryt a hnízdní prostředí pro celou řadu obyvatelů lesa a v žádném případě by neměl být předčasně odstraněn.
Prosíme návštěvníky, aby se v okolí „ lesního sídliště“ chovali pokud možno velmi tiše .


J A S A N   Z I M N Á Ř   -   M A N O V Ý
( Fraxinus ornus L. )

Domácí druh jasanu, který dorůstá jen výšek 8 - 15 m. Vytváří široce vejčitou korunu. Mladé větévky jsou téměř čtyřhranné, na konci jemně pýřité. Pupeny šedofialové, listy vstřícné, křížmostojné, 3 - 4 jařmé, se širšími lístky. Květy v latách, bílé, dozrávají v menší nažky s křídlem jen 2 cm dlouhým.
Je dřevinou jižních oblastí našeho státu, málo náročnou na vlhkost a úrodnost stanoviště. V parcích je vysazován pro ozdobný květ.. V lese má význam jako průkopní dřevina na suchých vápencových svazích.
Své jméno - jasan manový - obdržel tento strom podle tvrdnoucí šťávy, která vytéká z naříznutých větví a větviček. Obsahuje větší množství sladce chutnajícího, šestimocného alkoholu a kromě toho ještě některé další látky využitelné v lékařství.
Představený exemplář je bohužel již velmi poškozen, jiný se však v blízkosti stezky nevyskytuje.


T O P O L   O S I K A
( Populus tremula L. )

Patří do skupiny našich původních slunomilných dřevin s měkkým dřevem. Je důležitou, rychle rostoucí průkopní dřevinou.
Strom s řídkou korunou, dorůstající výšky 25 - 30 m. Kůra je hladká, zelenošedá. Listy střídavě postavené, okrouhle vejčité, 3 - 7 cm dlouhé, po obvodu hrubě zubaté, mají nápadný, dlouhý zploštělý řapík.
Je rozšířena po celé Evropě až k polární hranici. Roste od nížin do hor. Je odolná k mrazu a nenáročná na půdu.
Dřevo osiky je po vyschnutí lehké a znamenitě tvárné. V řezačkách a loupacích strojích se proto na rozdíl od mnoha jiných dřevin netřepí a netříští. Je proto vhodné například k výrobě zápalek. Nařezané proužky z dřeva osiky se využívají pro práce košíkářské.


J E Ř Á B   P T A Č Í
( Sorbus aucuparia L.)

Celoevropský strom dorůstající výšek až 20 m a vytvářející vejčitou korunu. Dlouho má hladkou šedohnědou kůru, která se až ve stáří mění ve svitkovitě odlupující se borku. Listy jsou střídavě postavené, 10 - 20 cm dlouhé, lichozpeřené, složené z 9 - 15 podlouhle elipčitých lístků, hrubě pilovitých. Květy v bohatých chocholičnatých latách, bílé. Plody jsou jasně červené malvice. V lesích má význam jako průkopní dřevina na holosečích a kalamitních holinách, zvláště v horách.


O L Š E   L E P K A V Á
( Alnus glutinosa L. (Gaertn.) )

Naše původní dřevina s vysokými nároky na vlhkost. Je to rychle rostoucí slunná dřevina s melioračním významem. Dorůstá výšek 25 - 35 m, kmen se větví až vysoko nad zemí. Střídavě postavené listy jsou opakvejčité až okrouhlé, 5 - 9 cm dlouhé, na bázi klínovitě, nohoře tupě uťaté, až vykrojené. Po vyrašení jsou lepkavé. Kvete před rašením listů v březnu převislými prašníkovými jehnědami, které dospívají v dřevnaté šišce s nažkami. Hnědé oválné nažky mají po stranách tuhá úzká křídla.


T Ř E Š E Ň   P T A Č Í
( Prunus avium L. )

Opadavý strom dorůstající výšky až 30 m. Koruna velmi pravidelně kulovitá, u mladších stromů obvykle zakončená štíhlou špičkou, u starších exemplářů spíše sloupovitá, ale vždy stejnoměrně klenutá. Kmen je často velmi tlustý, s borkou červenavě hnědošedou, slabě lesklou, uvolňující se v užších či širších příčných pruzích, s nápadnými vodorovnými lenticelami. Pupeny vejcovité, špičaté, přitisklé. Listy střídavé, obvejčité až podlouhle oválné s úzkou špičkou, nepravidelně zubaté. Řapíky 2 - 4 cm dlouhé, krátce pod čepelí s nápadnými, většinou sytě červeně zbarvenými nektarovými žlázkami. Květy po několika, dlouze stopkaté, v lichookolících, rozkvétající krátce před vyrašením listů. Plody jsou kulovité peckovice, tmavočervené, zřídka také žlutavé.
Třešeň ptačí je výchozím typem četných odrůd vysazovaných sladkých třešní, například třešeň chrupka a třešeň srdcovka, které vytváří dva okruhy forem s různorodým zbarvením plodů.


R O S T L I N S T V O

Z hlediska biogeografického členění České republiky náleží území lesa Pintovka do Bechyňského bioregionu 1.21, který se převážně shoduje s geomorfologickým celkem Táborská pahorkatina. Geologický podklad tvoří syenit, migmatity a migmatitizované ruly. Půdy se střídají v pestré mozaice od mezotrofních hnědých půd k hnědým rankerům, v luhu je naplavená hnědá půda. Nadmořská výška území je v nejvyšších polohách 480 m a klesá do hlubokého údolí řeky Lužnice na úroveň 390 m.
Rostlinnou vegetaci představují lesní druhy dubových bučin, lipových javořin, vlhkých dubových bučin, v luhu jsou zachovány fragmenty vrbových olšin.
Bylinné patro je poměrně bohaté a zejména v zalesněných stráních údolí řeky, z nichž místy vystupují jen spoře porostlé, jinde úplně holé syenitové skály, rozhlodávané od pradávna ničivými přírodními silami, je možné spatřit porosty kopytníku evropského, jaterníku podléšky, plicníku lékařského, vraního oka čtyřlistého, konvalinky vonné, kokoříku mnohokvětého a mnoho dalších vzácných rostlin. Pouze s omezenou částí tohoto druhového bohatství se můžete seznámit na tomto panelu.


Ž I V O Č I S T V O

LES PINTOVKA - ZAČLENĚNÍ V ÚSES

Fauna Bechyňského bioregionu je představována ochuzenými a silně pozměněnými živočišnými společenstvy hercynského původu se západními vlivy ( např. ježek západní ). Nejinak je tomu i v lese Pintovka, ke kterému je však nutné přiřadit i řeku Lužnici. Lužnice byla vždy značně bohatá na ryby, přičemž nejhojnější býval cejn velký, význačný pak sumec velký, vyskytuje se zde štika, candát, okoun, úhoř i kapr. Z četných ptáků oživujících údolí je nutné připomenout ledňáčka, skorce, střízlíka, konipase i lejska. Zdržují se zde kachny, lysky, čírky, volavky i vzácní morčáci, občasně zalétá i orlovec říční. Půvabným lovcem je vydra říční.
Les poskytuje životní prostředí mnoha druhům zpěvného ptactva, ale i dravcům, sovám, obojživelníkům, hadům, savcům i mnoha druhům hmyzu. Alespoň část obyvatelů lesa, se kterými se můžete na vycházce setkat, představujeme na tomto panelu.
Lesní komplex Pintovka byl začleněn do Územního systému ekologické stability krajiny (ÚSES), jako regionální biocentrum o rozloze 64,39 ha.


D U B   Z I M N Í
( Quercus petraea Liebe.)

Cenná lesní i parková dřevina. Druhý z našich dubů zvaný „drnák“. Nenáročný na půdu.
Statný strom dorůstající výšek přes 30 m. Vytváří užší korunu než dub letní. Pupeny má protáhlejší a špičatější. Listy 8 - 12 cm dlouhé, mělce laločnaté, na bázi čepele klínovitě zúžené. Řapík krátký, 1 - 3 cm dlouhý. Postranní nervy vybíhají jen do laloků. Prašníkové květy v jehnědách, pestíkové po 2 - 5 na krátkých stopkách, skoro přisedlé. Žalud je menší než u dubu letního, nejširší je ve spodní třetině.
Dub zimní se vyskytuje téměř po celé Evropě. Je dřevinou pahorkatin a podhůří, stoupá však až do nadmořských výšek 600 m. Je světlomilný, k mrazu citlivější než dub letní.
Skoro všechny druhy dubu obsahují v kůře velké množství tříslovin, které se dříve ( před nástupem chemických produktů ), využívaly v koželužství. Obvzlášť vysoký obsah tříslovin je v kůře mladých dubů.


M O D Ř Í N   J A P O N S K Ý
( Larix leptolepis Gord. )

Pochází z Japonska z ostrova Honšu, kde roste na vulkanickém podloží. Do Evropy byl převezen po roce 1860 a rozšířen zejména po střední a západní Evropě.
Dorůstá výšky kolem 30 m a průměru 50 - 70 cm. Vytváří širokou korunu s vodorovnými, odstálými a silnými větvemi. Borka je tenčí i na starých stromech. Modrozelené jehlice na rubu se dvěma slabými bělavými proužky jsou širší než u našeho modřínu evropského. Vyrůstají ve svazečcích ve skupinách nejméně 40 jehlic. Růžicové šišky mají zpět zahnuté okraje plodních rupin.
Modřín japonský je méně světlomilný, je však odolný vůči mrazu a dobře roste všude, kde jsou vyšší dešťové srážky a vyšší vzdušná vlhkost. V mládí roste rychleji, je odolný k rakovině. Místy se můžeme setkat i s kříženci obou uvedených modřínů.


Milý návštěvníku, tímto zastavením Naučná stezka končí, pohodlnou cestou se dostanete opět na výchozí stanoviště. Děkujeme za návštěvu.


Copyright© Miloš Červík, 9.3.2002, 1519.